2. den
Ráno v Brazílii nás přivítalo brzy. Slunce vychází nad oceánem kolem půl šesté, od té doby teplota vzduchu neúprosně stoupá. Většina reprezentantů se potkala už na hotelových balkónech pozorujíc probouzející se pláž. Nikomu se nechtělo moc mluvit, nikdo nechtěl rušit slovy ten kouzelný pohled do vlnící se dálky. Nejzarputilejší běžci se dali do půl těla a vyběhli na svou první trasu po pláži. Za prahem klimatizovaného pokoje na vás přeskočil brazilský klimatický „kabát“, teplý nasolený a mořem vlhčený vzduch. Zatím je to pro nás velká neznámá, dýchat a pohybovat se v tom dá. Při zátěži v zápase, ale těžko předvídat, co to i se zkušenějšími fotbalisty udělá.
Dopolední volný program, kdy se většina členů naší výpravy schovávala před zrádnými slunečními paprsky jsme učinili společnou domluvu, totiž že se pojedeme podívat na vyhlášenou pláž Natalu, místa veřejného setkávání místních, abychom shlédli na obřím plátnu v atmosféře davu pro Brazilce klíčové utkání mezi domácími a kolumbijskou výpravou.
Pláž byla vzdálena asi 20 min jízdy taxíkem nebo také v přepočtu na místní měnu 40 reálů. Po vystoupení z vozů, kdy některým možná skončila kinetóza z divoké jízdy místních taxi-gos nás tlačili žlutozelené masy (lidé v národních dresech Brazílie) správným směrem, takže jsme se ani nemuseli soustředit na orientaci a kurz. Na FIFA fanzónu jsme tedy dorazili v českých (bílých) reprezentačních dresech a budili jsme již od počátku zájem Brazilců. Pro většinu z nich to byla příležitost (nebo záminka) se s námi fotit. Těžko jsme se jim snažili vysvětlit , že český tým na šampionátu chybí a že jsme tady kvůli stejnému sportu, ale jinému turnaji. Atmosféra na place byla pro našince nepopsatelná. Muži, ženy, děti, všechno, co mělo hlasivky, zpívalo na živo jako jeden hlas brazilskou hymnu. Mráz nám proběhl po zádech.
To, co následovalo pak těžko popisovat a přenést pomocí textu. Po úvodním hvizdu při každém náznaku příležitosti, střele nebo jen zdařilému přechodu přes kolumbijského hráče následovala smršť potlesku, uznalého zahučení a neustálého natřásání vlajkami (nejen jimi). Brazilci si přišli tento národní svátek náležitě vychutnat. V poločase při vedení jedna nula pro Brazílii pak propukla naplno živá škola samby v písku místní fanzóny. Jihoamerický naturel prostě nešlo přehlédnout, postupně jsme pochopili, že jinak než slavit s okolostojícími Brazilci nepůjde. Závěrečné minuty už byli exhibicí jak na plátně, tak u fandícího publika. Když pominu to, že nás při závěrečném hvizdu pokřtili slavící Brazilci pivem, které vylétalo v oslavných gejzírech ze všech stran, tak jsme si první den pobytu
v ulicích Natalu náramně užili.
ZDRAVÍ ČEŠTÍ LVI…. SLEDUJTE NÁŠ PRAVIDELNÝ DENÍK Z TURNAJE V BRAZÍLII. DĚKUJEME, ČESKÉ FANYNKY A FANOUŠCI!!!
