BRAZILSKÉ OHLÉDNUTÍ…..

Doporučujeme

i-phone-028

MUDr. Josef Bolen, předseda CNMFT

Vážení přátelé, kamarádi, sponzoři, fanoušci a sympatizanti CNMFT!

Je to již prakticky 5 týdnů, co jsme se kompletně vrátili z našeho velmi úspěšného brazilského turné a tak uzrál čas na rekapitulaci a především poděkování Vám všem, kteří jste se na tomto našem výborném výsledku a jedinečném zážitku podíleli …

Reprezentace na cestě do Brazílie

Reprezentace na cestě do Brazílie

Vy co jste měli možnost být s námi, jste ještě určitě plni krásných nevšedních vzpomínek ze země fotbalu zaslíbené umocněných našim, s odstupem času, výborným sportovním výsledkem a výkonem, který nás dovedl až těsně pod absolutní vrchol …

Po finále s Brazilií

Po finále s Brazilií

Díky moderním komunikačním kanálům a médiím měla možnost sledovat tuto naši spanilou jízdu  i četná skupina našich fanoušků a sympatizantů v České republice jejichž podpory si nesmírně vážíme  a dá se s jistotou říci, že bez ní, by naše cesta do finále byla podstatně těžší, tedy pokud by vůbec byla…Ti co měli to štěstí a byli přímo na místě,  vytvořili pod vedením Ládi Henlína neskutečný fanklub, který svým povzbuzováním a celým servisem pro tým odvedl skvělou práci….

Fanynky

Fanynky

Pan Henlín (lídr kotle) s manželkou

Pan Henlín (lídr kotle) s manželkou

NAŠI FANOUŠCI A SYMPATIZANTI….díky…:-)

CNMFT je budován s dlouhodobou perspektivou a tudíž jsme si vědomi důležitosti spolupráce s médii a využívání moderních komunikačních technologii včetně sociálních sítí. MS v brazilském Natalu bylo naší první velkou zkouškou v tomto ohledu a s odstupem času je nutné říci, že úspěšně zvládnutou.
Hlavní zásluhu na tom mají především dva členové realizačního týmu CNMFT, PR manager Tomáš Březina /alias Čmeláček/ a administrátor webu CNMFT David Kalfeřt /alias Kalferino/, pozice fotografa se výborně zhostil Tomáš Engel.

MUDr. Tomáš Březina

MUDr. Tomáš Březina

MUDr. David Kalfeřt

MUDr. David Kalfeřt

MUDr. Tomáš Engel

MUDr. Tomáš Engel

Velké díky KLUCI…:-)

Brazílie – největší nejlidnatější země, šestá nejvýznamnější ekonomika světa…. toť wikipedie … pro mě dnes krásná země s přátelskými obyvateli, zapálenými fanoušky a fanynkami fotbalu, krásnými ženami, přírodou, výbornou kuchyní, rumem, země fotbalu zaslíbená.….. každopádně není určitě za humny.
Zajištění veškeré logistiky včetně transferu, jakožto i příprava adekvátního zázemí pro tým, byla velice důležitou součástí celé naší úspěšné reprezentace. Za toto vše, včetně komunikace se sponzory, je potřeba vyslovit velký dík místopředsedovi CNMFT a managerovi v jedné osobě Martinovi Engelovi.

Hotel Ocean Palace

Hotel Ocean Palace

Západ slunce v Brazílii

Západ slunce v Brazílii

MUDr. Martin Engel

MUDr. Martin Engel

Díky MARTINE 🙂

Sponzoři – všichni jsme si bytostně vědomi, že bez vás to prostě nejde ….
Vedení CNMFT usilovně pracuje na vytvoření kvalitní marketingové značky. Pevně věříme a již dnes vidíme, že jdeme správným směrem. Vám, co jste s námi od úplného začátku našeho projektu patří obzvláště velký dík. Vězte, že děláme vše proto, aby vámi vynaložené prostředky byly využity maximálně efektivně. Těšíme se na další spolupráci a usilovně pracujeme na tom, aby spojení vašeho jména s CNMFT bylo oboustranně považováno za krok tím správným směrem, v medicíně jednoduše řečeno „lege artis“.

Díky všem menším i větším sponzorům, především pak ČLK, Fotbalové asociaci ČR, Promedica a.s., Unicredit bank …:-)

Dále bylo uskutečněno s podporou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR.

clkfacr_113x159

premedica

 

unicredit

 

 Dále poděkování patří i mediálním partnerům a to především Českému rozhlasu (Jan Kaliba), MF Dnes (Bohumil Zeman, Michal Jindra, Václav Vacek).

  Ještě než se dostanu k samotnému týmu a trenérovi je třeba zmínit prakticky roční úsilí na budování a vylepšení našeho reprezentačního týmu.

Vedle vedení CNMFT je třeba určitě zmínit tyto osoby a instituce, bez nichž by to bylo podstatně těžší….

Jirka Šíma – bývalý kustod české fotbalové reprezentace a současný emeritní kustod CNMFT, Lojza Svoboda – bývalý mezinárodní rozhodčí a velký sympatizant CNMFT, město Sokolov, FK Baník Sokolov, město Kraslice, naši spoluhráči, kteří nad rámec svých hráčských dovedností přispěli k organizaci naší celoroční přípravy….. Dan Malý, Zdenda Zlámal, Honza Lukeš, Luboš Nachtnebl …pokud mi někdo unikl, velká omluva…

Jiří Šíma

Jiří Šíma

Alois Svoboda

Alois Svoboda

MUDr. Daniel Malý, MUDr. Zdeněk Zlámal, MUDr. Luboš Nachtnebl, Ph.D.

MUDr. Daniel Malý, MUDr. Zdeněk Zlámal, MUDr. Luboš Nachtnebl, Ph.D.

MUDr. Jan Lukeš

MUDr. Jan Lukeš

Díky vám VŠEM 🙂

Miloš Adamec – místopředseda CNMFT, trenér a charizmatická osobnost v jedné osobě. Dokázal to, co se mnohým věhlasným trenérům pracujících na profesionální mezinárodní úrovni nepovedlo – vytvořit TÝM !!! Velmi citlivě za úzké spolupráce s asistentem trenéra Vláďou Richterem provedl naše mužstvo až do finále bez toho , že by se objevily jakékoli taktické herní či interpersonální krizové situace .

Trenér Adamec s asistentem MUDr. Vladimírem Richtrem

Trenér Adamec s asistentem MUDr. Vladimírem Richtrem

prof. MUDr. Miloš Adamec, CSc.

prof. MUDr. Miloš Adamec, CSc.

Díky MILOŠI…:-)

CNMFT – hráči…..kluci , děkuji za krásné dny s vámi a moc se těším na další …. Je moc fajn, že to není super jen na hřišti, ale i mimo. Budu moc rád a udělám všechno proto, ať nám to vydrží… buďme vzorem i pro naše okolí ….

Ležící zleva: Vladimír Richter, Josef Bolen, Tomáš Brezina, prostrední rada zleva: Petr Neoral, Ladislav Šindelár, Zdenek Zlámal, Ladislav Teplan, Josef Bartoš, Ondrej Kocí, Pavel Janata, Jan Lukeš, Lukáš Trejtnar, David Kalfert, horní rada zleva: Ondrej Piskac, Dan Malý, Radek Vojtíšek, Jirí Kysucan, Luboš Nachtnebl, David Krahulík, Tomáš Engel, Martin Kolár, Jan Vojácek, Radovan Žižka, Tomáš Henlín, Pavel Mencl.

Ležící zleva: Vladimír Richter, Josef Bolen, Tomáš Brezina, prostřední řada zleva: Petr Neoral, Ladislav Šindelář, Zdenek Zlámal, Ladislav Teplan, Josef Bartoš, Ondrej Kočí, Pavel Janata, Jan Lukeš, Lukáš Trejtnar, David Kalfeřt, horní rada zleva: Ondrej Piskač, Dan Malý, Radek Vojtíšek, Jiří Kysučan, Luboš Nachtnebl, David Krahulík, Tomáš Engel, Martin Kolár, Jan Vojáček, Radovan Žižka, Tomáš Henlín, Pavel Mencl.

Díky KLUCI…:-)

 

MUDr. Josef Bolen

předseda CNMFT o.s.

MUDr. Josef Bolen

MUDr. Josef Bolen

Černý kůň turnaje se zadřel, Venezuela zdolána.

Český tým stejně jako vloni vyhraným čtvrtfinálovým zápasem, začal budit pozornost brazilského šampionátu lékařů. Nikdo z loňských semifinalistů se nedostal opětovně do semifinále než český výběr. I když byl ukrajinský tým houževnatým soupeřem, i on musel sklonit hlavy před českými lvy. Na to, že jsme na jubilejním 20. ročníku světového klání teprve podruhé, znamená to jediné, že nám vyrostla výborná generace lékařů, kteří jsou schopni vozit ze světových tournamentů vynikající výsledky.
V semifinálovém zápase na nás čekalo překvapení turnaje, tým přihlášený dodatečně a prezentující se rychlým, technickým, jihoamerickým stylem. Základní profil jejich manšaftu zazněl od trenéra na pravidelném ranním brífinku. Jsou to drzí, běhavý hráči, s horkou hlavou a když se jim nedaří , nebojí se sáhnout k tvrdé hře plné zbytečných faulů. Po zásluze byl tak tým Venezuely v dosavadním průběhu tím nejtrestanějším a počet žlutých a červených karet by se dal použít možná i do mariáše.
Před samotným utkáním nastal další zajímavý fenomén, týmy, které již nemohly zasáhnout do vyřazovacích bojů a třeba prohráli právě v souboji s námi se spontánně staly našimi fanoušky, nakonec nám fandili ku podivu i Němci a Ukrajinci, kde průběh vzájemného souboje byl emočně velmi vyeskalovaný.
Mimo naše věrné české fanoušky pod vedením pana Henlína, to byl další hnací motor pro naše sebevědomí a hlad po vítězství.
Délka naší a venezuelské hymny probíhala zhruba v poměru 3:1. I po tomto momentu si člověk uvědomí, že v jasné, krásné , melodické české národní písni je obsaženo vše, cizinec se zaposlouchá a musí ho to oslovit, na rozdíl od pochodů na několik slok, které Vám v podání jihoamerických států přijdou jeden jako druhý.
Zazněla píšťalka hlavního sudího, trubky našich fanoušků a úvodní potlesk z lavičky v tomto pořadí a začalo se sváteční semifinále. Čeští kluci si několikrát předali balón z levého na pravé křídlo a zjistili , že mají poměrně hodně prostoru. Venezuelci se zatáhli na svou půli a jakoby nechtěli hrát otevřenou partii. Přece nebudou hrát celých 80.minut na remízu a na penalty, řekli jsme si a začali se osmělovat k výpadům po křídlech i středem hřiště. Obrana fungovala v první půli bezchybně, Honza Vojáček se v odehraném prvním poločase oproti předchozím utkáním převážně nudil. O přestávce se spíše rozebírali pocity z předvedené hry obou týmů, než že by se vytřepával laktát z nohou. Zápas zatím nebyl tak extrémně fyzicky náročný jako při řeži s Ukrajinou. O to víc jsme bažili po gólu , zdálo se nám, že Venezuelci jsou pod psychickou dekou, zkrátka se v osobních soubojích s našimi hráči nemohli prosadit. V našem útočném pásmu došlo k několika závarům. Největší šance nastala po centru zprava, kdy našemu hbitému útočníkovi Zdeňkovi Zlámalovi spadnul míč na solar a kolenem se mu ho nepodařilo dotlačit do odkryté brány. Čas neúprosně plynul a hodně se zdržovalo a po soubojích zůstávalo ležet na zemi. To se mohlo vymstít. Venezuelci se snažili v posledních deseti minutách hlavně nedostat gól. Už se viděli v penaltovém rozstřelu. My jsme sice měli mezi tyčemi brankářskou extratřídu, ale penalty byly, jsou a budou loterie. A to jsme nechtěli se slabším soupeřem v rámci předvedené hry dopustit. Posledních 10 minut se zmobilizovala útočná řada a křídelní posty a začlo se tlačit na pomyslnou pilu, na rozhodující gól. Odměna se nakonec dostavila a to výstavní. Po dlouhém centru přes celé vápno se z levé strany z voleje parádně trefil Petr Neoral a zažehnul tak nebývalou reakci české lavičky. Všechno, co mělo červené dresy, vtrhlo na hřiště a Petra Neorala zasypala hora slavících hráčů. Ještěže mu jeho žebra vydržela. Potom, co nás rozhodčí vyhnali z trávníku , zbývalo do konce asi 8 minut. I když se to nemá říkat, my jsme věděli , že to při této konstelaci již nepustíme. Hráli jsme již vyloženě na držení balónu a na zodpovědné bránění a Venezuelci si už ani jedinou příležitost nevytvořili. Výhra 1:0 byla zasloužená a finále se slavilo dlouze do noci. Ještě jedna milá zpráva nám ozvláštnila pocit z vítězství. Našemu zraněnému hráči, výbornému levému záložníkovi Lukaši Trejtnarovi se těsně po půlnoci narodila holčička Sárinka, tak jsme ji hned jako správný nároďák adoptovali jako symbol našeho týmu. Snad nám ve finále přinese štěstí, každopádně gratulujeme Lukáši.

ZDRAVÍ ČEŠTÍ LVI…. SLEDUJTE NÁŠ PRAVIDELNÝ DENÍK Z TURNAJE V BRAZÍLII. DĚKUJEME, ČESKÉ FANYNKY A FANOUŠCI!!!

CZVEN

PŘEMOTIVOVANÁ UKRAJINA NAKONEC DOPLATILA NA ČESKOU TRPĚLIVOU HRU.

A je to tady, říkali jsme si v duchu. Po dnu volna stráveném doléčováním bolístek a šrámů ze základní skupiny nastal dlouho očekávaný den pravdy. Čtvrtfinálový zápas, který rozhodne o úspěchu nebo zklamání českého týmu. Ze skupiny C jsme dostali tým Ukrajiny, který se umístil těsně za domácí Brazílií. Již při úvodním ceremoniálu bylo vidět, jak je jejich výprava semknutá téměř až do rodinného klanu. Při úvodní řeči překládala mluvené slovo kapitána týmu do angličtiny ukrajinská “dievočka”- členka doprovodného týmu, ze které vyzařovala hrdost, patriotismus a síla. Její apel nakonec připomněl i tragické události, které se staly nedávno v souvislosti s ukrajinskou krvavou revolucí. Bylo vidět, že je to těžce zkoušená země, která se potřebuje nadechnout směrem k lepším zítřkům, tedy zde na turnaji k úspěchu. To vše nám ve výsledku dávalo obrovský vykřičník, že dnešní soupeř bude bolet.
Úvod utkání připadnul na 18:30 a zpívali se jak jinak než tradičně obě národní hymny. Jen při společném podávání rukou si někteří naši hráči všimli, že Ukrajinci se vůbec nedívali do tváří nás Čechů a jejich stisk ruky byl víc než vlažný. Už z tohoto momentu se dalo vyčíst, že podřídí vše heslu účel světí prostředky a půjdou za výhrou všemi dostupnými prostředky.
Začalo se v rychlém tempu, nebezpečná zejména byla jejich “devítka”, malý, ale bleskový hráč s vynikající technikou. Na tohoto štírka jsme nasadili osobně nejprve Vláďu Teplana a později Petra Neorala.
Po krátkém oťukávání se stala věc, o které se nám ani nesnilo. Láďa Šindelář proniknul po pravém křídle a pohotovou střelou k tyči způsobil explozi české radosti. Ani střídačka si neodpustila na chvíli vniknout na trávník a ukázat emoce. Ukrajinci nechápavě kroutili hlavou. Teď jsme mohli my zabezepečit pozice v zádu a čekat na to, co Ukrajinci vymyslí.
A vymysleli toho spoustu. Jejich kombinační hře nechyběla fotbalovost a výlety útočníka s číslem devět, mimochodem nejmenšího hráče na hřišti vzdáleně připomínali neodzbrojitelnost Messiho.
Ukrajina začala být nervózní a na hřišti se objevily první žluté karty. I napětí mezi lavičkami bylo znát a vzduchem prolétlo i několik peprných poznámek na adresu soupeřů. Čtvrtfinále nechtěl nikdo pustit z otěží. Ve třicáté minutě, do té doby jsme kombinovali převážně ve středu hřiště, přišla standartní situace v podobě rohového kopu a na ten si políčil náš uzdravený Honza Lukeš a míč se po jeho hlavičce vlnil v síti. Strašně jsme mu ten gól přáli a gólové křepčení nebralo konce. Ukrajina spadla na zem, hráči na sebe začínali pokřikovat, což vše hrálo do karet českému týmu. O přestávce jsme polykali vzduch, iontové nápoje a take euforii. Trenér Miloš Adamec nás uklidňoval, sázel na to , že Ukrajinci začnou být nervózní a tudíž vzniknou šance na brejky a eventuelní úniky.
Po přestávce však nastoupila Ukrajina ještě běhavější. Některé jejich sprinty snad ani nešlo měřit stopkami. Pro našeho vynikajícího gólmana, který nás podržel už v mnoha utkáních začla ta pravá šichta. Několikrát se musel natahovat k tyči svým tygřím skokem, minimálně dvě vyložené šance zlikvidoval tváří v tvář ukrajinskému zakončovateli. To si ještě výborně postavil tyče, kdy po ukrajinských střelách zazvonilo jednou břevno a jednou právě pravá tyč české branky. Ukrajinští hráči si na našem brankáři lámali zuby. A lavička trnula a počítala zbývající čas, jak nám ubývali síly. Tři minuty před koncem se Ukrajina dočkala zaslouženého snížení stavu na 2:1. Sice z jasného postavení mimo hru, ale neodmávaného si žlutomodří forwardi dvakrát předali míč, aby potom z bezprostřední blízkosti kličkou poprvé překonali naši oporu v bráně. Následující tři minuty a pak ještě další tři nastavení byly nekonečné. Na řadu přišli dlouhé nákopy jak z amerického fotbalu, hlavně pryč z našeho vápna. Několikrát jsme si ještě vybojovali faul na naše útočníky, to když takticky podrželi balón a hráli tak na nervové struny našich soupeřů. Závěrečný hvizd rozhodčího zaniknul v hurónské běsnění našich českých hrdinů. Jako jediný tým z předchozícho šampionátu postupují po druhé do semifinále, když ji půjde o medailové pozice. Ten pozápasový večer , to byl hromadný orgasmus 27 členů českého týmu a jejich fanouškovského doprovodu, který nám tu dělá dvanáctého hráče na hřišti.
Tak přece jen jdeme znovu dál….

ZDRAVÍ ČEŠTÍ LVI…. SLEDUJTE NÁŠ PRAVIDELNÝ DENÍK Z TURNAJE V BRAZÍLII. DĚKUJEME, ČESKÉ FANYNKY A FANOUŠCI!!!

trenerCZUKR

TÝMY USA A JIŽNÍ KOREY DOSTALY OD ČESKÝCH LVŮ NALOŽENO

5. a 6. den

Po úporném zápase s německým rivalem následovali v herním itineráři 2 papírově slabší soupeři. Jenže rychlonozí Korejci ani patriotičtí Američani nevypadali, že by chtěli dát svou kůži favoritovi z Čech zadarmo.
První ze zápasů se hrál v pondělí v 18:30 místního času, kdy už je v Brazílii tma a bylo tak potřeba nasvítit herní plochu umělým osvětlením. Hra pod světly byla z počátku velmi vyrovnaná. Zejména naši obránci měli problémy s korejskými křídelními útočníky, kteří se zdáli být neunavitelní. Klobouk dolů před fyzickou výbavou některých dříve narozených korejských lékařů.
Z herního projevu jsme potřebovali setřást mírnou nervozitu, která vyplývala z toho faktu, že jsme museli vyhrát, pokud jsme chtěli pomýšlet na úspěch a postup ze skupiny. Naštěstí v páté minutě zaúřadoval náš klíčový útočník Zdeněk Zlámal a naplnil tak hned ze začátku úlohu favorita. Na vstřelený gól chtěl český tým navázat dalšími úspěchy, ale stav 1:0 Korejce k zemi nesrazil. Naopak ještě dotíravěji začali tlačit a přibližovat se na dostřel naší branky a trenér Miloš Adamec musel vybízet hráče, aby dodržovali taktické pokyny a nenechali Korejce držet míč. I o poločase se musel připomenout s důsledným bráněním Korejců a zdůraznit, že musíme mít navrch vzhledem k rozdílu našich a korejských tělesných předpokladů. Ve druhém poločase tato promluva do duše přinesla své ovoce. Nejen, že jsme dokázali uplatnit naši kombinační hru na jeden dotek, ale v šedesáté minutě uniknul náš útočný „tryskáč“ Ondra Piskač korejské obraně a potom co si píchnul špičkou kopačky míč podél brankáře měl již jednoduchou úlohu v zakončení. Při výsledku 2:0 se již hrálo uvolněně a k šancím se dostali další útočníci a také naše záloha. V 75.minutě se odražený míč dostal k pravému křídelnímu záložníkovi Láďovi Šindelářovi a ten střelou k tyči chladnokrevně zpečetil osud Korejců. Po zápase jsme nezapomněli na náš tradiční taneček v kole a bojový pokřik a jelo se na hotel k pozdní večeři, která nám po zaslouženém vítězství 3:0 chutnala o to víc.
O Američanech , na něž jsme ani loňský šampionát nenarazili, jsme na rozdíl od týmu Německa a Jižní Korey neměli příliš informací. Jasné bylo jedno. Američani vždy brali mezistátní sportovní události jako otázku národní hrdosti. Nemohli jsme brát jejich hvězdnatý prapor s pruhy a tým zpívající hymnu s rukou přiloženou k srdci na lehkou váhu. Na zápas jsme tentokrát cestovali jinam, na betonový stadión, kde se čas zastavil snad před padesáti lety. Dostali jsme sice na rozdíl od minulých zápasů šatny oddělené od soupeře. Jejich vybavenost však připomínala spíše záběry ze zajateckých táborů než místo odpočinku mezi poločasy. Tým Američanů byl poskládán ze všech možných rasových skupin. Převahu měli ovšem Hispánci. Hráli do těla a věděli , že pokud chtějí postoupit ze skupiny, musejí český tým porazit. Čím déle měl přetrvávat nerozhodný stav, tím více museli Američané vrhnout síly do útoku a mohl tak vzniknout prostor pro nebezpečné brejky. Na tuto taktiku však naše barvy nechtěli přistoupit a hned od začátku se hra přelévala ze strany na stranu. Oporou mužstva byl opět gólman Jan Vojáček, bývalá jednička ligové Sigmy Olomouc. V našem předu se střídali útočné dvojice, kdy jeden z hráčů byl vyložený kreativec a druhý posiloval útok zejména běhavostí a napadáním soupeřovi obrany. První gól padnul ve dvacáté minutě a dal ho nováček v týmu, olomoucký lékař Petr Neoral. Hned bylo postaráno o zápisné. Američané drželi krok a snažili se vyrovnat hru i skóre, ale naše obranné šiky byly pevně semknuté. Ve 42. minutě se trefil i náš nejmladší hráč týmu Pavel Mencl, krásnou umístěnou střelou. Po poločase přidal definitivní pojistku našeho vedení po náramné individuální akci Martin Kolář, který na hranici pokutového území si dvakrát přehodil balón z levé na pravou a po zmatení obránců vystřelil přesně k pravé tyči. Americký brankář byl bezmocný a americký soccer, jak mu s oblibou říkají byl odsouzen k nepostupu do dalších vyřazovacích bojů. Na závěr utkání Američané snížili na 3:1, aby pak v devadesáté minutě upravil výsledek Ladislav Šindelář na konečných 4:1. Na Američanech bylo sympatické jak nezahořkle gratulovali lepším Čechům k vítězství a popřáli štěstí do dalších bojů.
Závěřečné vzpomínkové foto s oběma vlajkami bylo korunovací za povedeným třetím zápasem ve skupině.

ZDRAVÍ ČEŠTÍ LVI…. SLEDUJTE NÁŠ PRAVIDELNÝ DENÍK Z TURNAJE V BRAZÍLII. DĚKUJEME, ČESKÉ FANYNKY A FANOUŠCI!!!

CZKOREA

CZUSA

Náš ústřední rival – Německo nade vše

4. den

Česká republika – Německo 0:0
Ano. Tak zní v překladu úvodní věta německé hymny. To samé nám proudilo hlavou při myšlenkách na zahajovací zápas základních skupin, kdy jsme chtěli našeho úhlavního soupeře nade vše porazit. Řekl bych, že už z historických vazeb je pro Čechy Německo národ se zvláštním sklonem k nadřazenosti a touze vše ovládat. Ten samý pocit měla a má naše reprezentace v rámci role německého týmu ve struktuře světového lékařského turnaje.
Ano, mají úroveň, jejich manažer skvěle prezentuje svůj tým, při zahajovacím ceremoniálu pronese zdravici směrem k organizátorovi turnaje v jeho rodném jazyce. Přesto všechno se dokáží snížit k tomu, že nás na minulém turnaje zkoušeli
v medicínské problematice, zpochybňovali povinnou účast našich hráčů nad 35 let, kteří v určitém počtu musí být vždy na hřišti (pravidlo Světové federace), to vše, tento cirkus jen pro jediný cíl…vyhrát, zvítězit, sklidit vavříny slávy.
Proto jsme první zápas pojali jako zásadní pro naše sebevědomí. Můžete udělat všechno a přesto prohrát. S Německem jsme ale chtěli udělat víc než všechno, abychom neprohráli. Znali jsme jejich taktiku úporného bránění, kdy kolem svého vápna Němci vybudují nepropustný val a tam brání pozice do „posledního muže“.
Za všech okolností nechtějí dostat gól a čekají trpělivě na chybu soupeře, který když je méně zkušený, začne dělat chyby právě ze zoufalosti nad nedobytnou německou tvrzí.
Poučeni z minulého turnaje jsme se na Němce zejména takticky a psychicky dobře připravili. K duhu nám přišel poradní brífink, který je na programu dopoledne před zápasem, tam jsme rozebrali německou filozofii a také slabá místa jejich herního systému. Věděli jsme, že musíme jít do zápasu se ctí, s trpělivým dodržováním zvolené zápasové taktiky a s vydáním veškeré energie do každého z osobních soubojů. Teprve potom jsme mohli pomýšlet na úspěch.
První poločas jsme hráli proti silnému větru, takže jsme hru organizovali tak, že se Němci nesmí dostat ke střelám a standartním situacím z nebezpečné vzdálenosti. V procentu držení míče jsme dominovali, přesto se nám nedařilo zejména centry a přihrávkami vzduchem překonávat německou obranu. Několika skvělými zákroky se zaskvěl náš gólman, vyložené tutovky si nevytvořilo ani jedno mužstvo.
Po přestávce začala být vidět i díky větrným podmínkám jasná převaha na našich kopačkách. Tedy co se týče herních kombinací a přechodu z obrany do útoku. Zatažení německého týmu a perfektní soudržnost jejich stoperů spolu s neuvěřitelnou soustředěností na odehrání míče z vlastního obraného pásma nám přesto nedovolila vytvořit si nějakou vyloženou gólovou situaci. Co bylo nepřehlédnutelné bylo ale zcela zásadní jednostranné posuzování faulů od brazilského rozhodčího. Zatímco v první půli pískal oběma týmům i minimální kontakty a fauly, během přestávky se zřejmě něco stalo s jeho hlavou, protože zatímco zákroky téměř likvidační na některé z našich hráčů označil pojmem „ body playing“, naše zásahy oceňoval svěžím fouknutím do píšťalky, v jednom případě dokonce žlutou kartou pro tělem hrajícího kapitána české reprezentace.
Nenechali jsme se znechutit a snažili se nehádat s rozhodčím, jediná rozumná odpověď na možná předem „zařízený“ zápas. Vodou na náš mlýn pak byla střela našeho nejmladšího hráče Pavla Mencla, která orazítkovala břevno. Ta nastartovala
českou honbu za strhnutím vítězství na naši stranu. Aktivizovala se celá záloha a snažila se přetlačit míč přes německé beky. Mimo dvou hlaviček, opět Pavla Mencla a Zdeňka Zlámala po centru na zadní tyč se čistá gólová šance na našem účtu již neobjevila. Je to škoda, neboť Němci nepředvedli nic než dlouhé nákopy na svého výborného hrotového útočníka a několik standartních situací, kdy zejména jedna z nich zhruba z 25 metrů zaváněla gólem. Honza Vojáček byl však proti a tak v závěru korunoval náš takticky dobře odvedený výkon.
S Němci jsme se tedy rozešli smírně stavem 0:0 a něco mi říká, že se v rámci turnaje nevidíme naposledy. Těšíme se na další zápasy.ZDRAVÍ ČEŠTÍ LVI…. SLEDUJTE NÁŠ PRAVIDELNÝ DENÍK Z TURNAJE V BRAZÍLII. DĚKUJEME, ČESKÉ FANYNKY A FANOUŠCI!!!CRNE

Zahájení turnaje a naše skupina ne nepodobná loňskému losu.

3.den

Včerejší den se odehrával ve znamení očekávání večerní fotbalové loterie. Součástí úvodního ceremoniálu se totiž losovalo obsazení nominovaných týmů do základních skupin turnaje. Vznikaly a nabízely se různé teorie a spekulace, koho bychom chtěli jako hratelného soupeře a kdo mohl pro náš “jízdní řád” znamenat případné komplikace. Jedno bylo jisté, na tým Německa jsme narazili nejen loni ve skupině a pak později v samotném finále, ale i letos a to v odletové hale v Munchenu. Mělo nás to trknout, že už je nám to je prakticky souzené rozdat si to se západními sousedy již v úvodních zápasech.
Výstup z pestrého galavečera je pro český tým tedy následující. Náš tým bude v základní skupině prověřen týmy Německa, Jižní Korey a Spojených států amerických. Vyjma USA, je to prakticky vzpomínka a jakési dejavu na loňské rozlosování, kde jsme namísto týmu USA porovnali své fotbalové síly s týmem Švédska.
V našich řadách zavládlo překvapení, lehký šok, ale v kontextu s ostatními skupinami jsme byli s našimi sousedy v tabulce celkově spokojeni.
Atmosféra úvodního ceremoniálu potom dále gradovala prezentacemi a videozdravicemi účastnících se týmů. Nejlepší videa pocházela z dílny ekonomicky silných týmů Jižní Korey, USA a Ruska. V porovnání s nimi náš střihový, krátký a akční trailer udělal rovněž v kongresovém sále patřičné ticho a důstojno okořeněné závěrečným nenuceným potleskem.
Na závěr nemohla přijít jiná tečka než vystoupení školy místní samby, kde se po dlouhých děkovných proslovech konečně dostala ke slovu dynamika, mládí, temperament a ladné pohyby v bocích brazilských tanečnic a tanečníků. Viděli jsme a zažili jsme večer brazilské vstřícnosti a radosti ze života. Noční odjezd autobusy, kdy se již nedodržoval zasedací pořádek podle národností naznačoval, že nepůjde jen o nacionální touhy zvítězit, ale snad i o oslavu fotbalu, medicíny a lidí, kolem těchto dvou fenoménů působících.
Na první zápas na nás připadli silní a disciplinovaní Němci. Jejich motivace je stejná jako ta naše, nechat na hřišti všechno a nedat soupeři žádný balón zadarmo. Jim nahrává zkušenost, tradiční účast na turnaji a přesně organizovaná činnost mužstva na hřišti i mimo něj. Náš fotbal zdobí zase nápady, kreativita a pohoda v týmu. Již dnes se ukáže, které z výše zmíněných zbraní budou mít větší kalibr.
Čeští lvi jdou na to.

ZDRAVÍ ČEŠTÍ LVI…. SLEDUJTE NÁŠ PRAVIDELNÝ DENÍK Z TURNAJE V BRAZÍLII. DĚKUJEME, ČESKÉ FANYNKY A FANOUŠCI!!!

rozlosovani

Klimatizace nebo aklimatizace?

2. den

Ráno v Brazílii nás přivítalo brzy. Slunce vychází nad oceánem kolem půl šesté, od té doby teplota vzduchu neúprosně stoupá. Většina reprezentantů se potkala už na hotelových balkónech pozorujíc probouzející se pláž. Nikomu se nechtělo moc mluvit, nikdo nechtěl rušit slovy ten kouzelný pohled do vlnící se dálky. Nejzarputilejší běžci se dali do půl těla a vyběhli na svou první trasu po pláži. Za prahem klimatizovaného pokoje na vás přeskočil brazilský klimatický „kabát“, teplý nasolený a mořem vlhčený vzduch. Zatím je to pro nás velká neznámá, dýchat a pohybovat se v tom dá. Při zátěži v zápase, ale těžko předvídat, co to i se zkušenějšími fotbalisty udělá.

Po vydatné snídani „alá“ švédské stoly jsme uspořádali náš první reprezentační brífink. Slovo si vzali postupně manažer reprezentace Martin Engel, trenér Miloš Adamec a prezident Czech national medical football team Josef Bolen. Od technických detailů v souvislosti s pobytem a turnajovým systémem se řeč odvíjela až k sestavám, připomenutí loňského působení na šampionátu v Budapešti (Češi jako nováčci skončili druzí) až k povzbudivým apelům a probouzení týmového ducha. Dojemné, skvělé a hluboké, když se takto po česku stmeluje parta doktorů.
Dopolední volný program, kdy se většina členů naší výpravy schovávala před zrádnými slunečními paprsky jsme učinili společnou domluvu, totiž že se pojedeme podívat na vyhlášenou pláž Natalu, místa veřejného setkávání místních, abychom shlédli na obřím plátnu v atmosféře davu pro Brazilce klíčové utkání mezi domácími a kolumbijskou výpravou.
Pláž byla vzdálena asi 20 min jízdy taxíkem nebo také v přepočtu na místní měnu 40 reálů. Po vystoupení z vozů, kdy některým možná skončila kinetóza z divoké jízdy místních taxi-gos nás tlačili žlutozelené masy (lidé v národních dresech Brazílie) správným směrem, takže jsme se ani nemuseli soustředit na orientaci a kurz. Na FIFA fanzónu jsme tedy dorazili v českých (bílých) reprezentačních dresech a budili jsme již od počátku zájem Brazilců. Pro většinu z nich to byla příležitost (nebo záminka) se s námi fotit. Těžko jsme se jim snažili vysvětlit , že český tým na šampionátu chybí a že jsme tady kvůli stejnému sportu, ale jinému turnaji. Atmosféra na place byla pro našince nepopsatelná. Muži, ženy, děti, všechno, co mělo hlasivky, zpívalo na živo jako jeden hlas brazilskou hymnu. Mráz nám proběhl po zádech.
To, co následovalo pak těžko popisovat a přenést pomocí textu. Po úvodním hvizdu při každém náznaku příležitosti, střele nebo jen zdařilému přechodu přes kolumbijského hráče následovala smršť potlesku, uznalého zahučení a neustálého natřásání vlajkami (nejen jimi). Brazilci si přišli tento národní svátek náležitě vychutnat. V poločase při vedení jedna nula pro Brazílii pak propukla naplno živá škola samby v písku místní fanzóny. Jihoamerický naturel prostě nešlo přehlédnout, postupně jsme pochopili, že jinak než slavit s okolostojícími Brazilci nepůjde. Závěrečné minuty už byli exhibicí jak na plátně, tak u fandícího publika. Když pominu to, že nás při závěrečném hvizdu pokřtili slavící Brazilci pivem, které vylétalo v oslavných gejzírech ze všech stran, tak jsme si první den pobytu
v ulicích Natalu náramně užili.

ZDRAVÍ ČEŠTÍ LVI…. SLEDUJTE NÁŠ PRAVIDELNÝ DENÍK Z TURNAJE V BRAZÍLII. DĚKUJEME, ČESKÉ FANYNKY A FANOUŠCI!!!


Cesta za exotikou aneb po roce spolu a rovnou v Brazílii.

1. den

Česká lékařská fotbalová reprezentace hlásí příjezd do země fotbalu zaslíbené. Dnes v 1:00 místního času jsme konečně doputovali po náročném přesunu do hotelu Ocean Palace, který bude pro příštích 10 dní azylem našeho týmu v rámci konání jubilejního 20. ročníku fotbalového Mistrovství světa lékařů, Natal 2014.
Shodou okolností zde Czech national medical football team, což je oficiální název našeho mužstva zažije dvojí porci fotbalu. Jednu, kterou si sám odehraje v rámci nominačního zápasového pavouka a druhou v podobě konání nejsledovanější akce současného sportovního světa – Mistrovství světa ve fotbale, Brasil 2014. A nutno podotknout, že fotbal je v Brazílii i mimo tuto velkolepou akci všudypřítomný. Hraje se, kde to jen trochu jde. Na pláži, v ulicích, na dětských hřištích i ve slovních přestřelkách v restauracích. Opravdu velký svátek pro každého člena českého lékařského týmu.
Cesta přes několika tisícikilometrovou distanci proběhla bez větších komplikací. Ráno 3.7. v 5:30 se to na ulici Sokolská hemžilo postavičkami v kompletech české fotbalové reprezentace, to se čeští lékaři sjížděli u nástupní hrany autobusu, aby nás po početní kompletizaci MUDr. Martinem Engelem, tento odvezl na letiště do Mnichova. Tato fáze cesty probíhala v družném rozhovoru, zejména v zadní části vozu panovala výborná nálada a veselí. Po přejetí Šumavy a Schwarzwaldu jsme už vyhlíželi šipky na Mnichov a jeho Josef Strauss airport.
Po „vylodění“ se z autobusu nás čekala klasická procedura letištních kontrol, check-inů, označování kufrů atd. Zejména kontrola zavazadel připomněla některým z nás , co není a je povoleno brát si s sebou na palubu letadla. Pak už jsme se ocitnuli v bezcelní zóně a po návštěvě několika obchodů a fastfoodů se směřovali k našemu gate k dlouhoočekávanému „boardingu“. Z portugalskými aeroliniemi to nebylo úplně bez zpoždění, ale v globále jsme byli rádi, že už jsme konečně vzlétli směr Lisabon. Po dvouapůlhodinovém letu jsme se podvozkovými koly dotkli země portugalské metropole. Zde nás čekalo čtyřhodinové čekání a přesednutí na jiný letoun portugalských aerolinií, který měl nasměrováno do brazilského města Natal, cíle naší cesty za fotbalovou exotikou.
Zhruba kolem půlnoci místního času jsme se z klimatizovaného prostoru letadlové kabiny dostali k prvnímu nadechnutí onoho pověstného tropického teplého a vlhkého vzduchu. Balzám na sliznice dýchacích cest, ale nápor na metabolismus a kardiovaskulární aparát.
První, co zde budeme v předzápasové fázi turnaje potřebovat bude aklimatizace. Pojali jsme ji po svém a po odbavení se na hotelové recepci a rozdělení se do jednotlivých pokojů se malá skupinka rozhodla ještě „ochutnat“ noční oceán. Náš hotel je totiž zapuštěn do pobřežního svahu a pokoje s výhledem na pravidelný oceánský příboj jen několik metrů od ložnicových balkónů tak přímo volají po skoku do pravidelných rozbouřených vln. Po nočním „křestu“ a rozloučení se s oceánem nás čekalo to nejpotřebnější. Spánek a doplnění sil z náročné cesty. Bez hypnotik, bez knížek , u oceánu se usíná zdravě a záhy.

ZDRAVÍ ČEŠTÍ LVI…. SLEDUJTE NÁŠ PRAVIDELNÝ DENÍK Z TURNAJE V BRAZÍLII. DĚKUJEME, ČESKÉ FANYNKY A FANOUŠCI!!!