Česko 🇨🇿 – Argentina 🇦🇷 1:2 (1:1) branka: Adam Nedvěd ⚽

SG ČR – Irsko 1:2 (0:0) Branka: Michal Karas, asistence Přemek Šmejkal.

Vyrovnaný zápas v tropické bouři, ve kterém jsme vedli, soupeř před koncem ze standardních situací otočil a v závěru brankář soupeře 2x skvěle zabránil dvěma našim velkým šancím po výborných hlavičkách Miloše Barny. Škoda k vítězství jsme měli blíže.⚽️⚽️
Zítra budem ještě lepší- zítřejší soupeř zřejmě Mexico.

BLOG

Drazí fanoušci. Rok uběhl jako voda a my máme opět tu čest reprezentovat Českou republiku na mistrovství světa lékařů.  Tentokráte Vás zdravíme z prosluněného Mexika.
V uplynulém roce se v našem týmu odehrála řada změn. Máme nového kapitána a prezidenta v jedné osobě, kterého jsme si jednohlasně zvolili a je to Vláďa Teplan. Všichni jsme mu, trenérovi Lukáši Trejtnarovi a srdcaři Jakubovi Šedivému vděční za starost o chod týmu, protože bez nich bychom tady zřejmě nikdy nebyli. Dále jsme mezi sebou přivítali řadu nových kolegů, fotbalistů. Někteří mají ještě horké diplomy, ale všichni bezvadně zapadli do týmu a je skvělé, že národní tým lékařů hledí stále dopředu a všichni u nás mají dveře otevřené. A nyní už zpět do Mexika.

Do Cancunu jsme přiletěli s dvoudenním předstihem a je to dobře, protože jet lag je neúprosný a většina z nás stále vstává v 5 místního času. První dva dny byly ve znamení poznávání komplexu, regenerace, krátkých výletů a těšení se na fotbal.

Úvodní den šampionátu bylo připravené velkolepé zahájení. Kdy se v krásném otevřeném divadle pro dva tisíce diváků představily stovky umělců a v hodinovém programu představili historii Mexika. Následně proběhl skupinový los, kdy nám fortuna postavila do cesty týmy Argentiny, Jižní Koreji a Rakouska. Jelikož už nejsme nováčci, tak si uvědomujeme, že los k nám byl příznivý, nicméně v hlavách všech zní „hlavně nepodcenit“. Po dlouhém programu jsme unavení uléhali do postele. Přiznám se, že ačkoli vše bylo krásné, veliké, barevné a mistrovství každým rokem roste ve stále větší událost, tak se již v takovém počtu účastníků jen obtížně vytváří nová a oprašují stará kamarádství ze zahraničními kolegy. Veliký stan, párek a pivo v Rakousku mi bylo milejší, ale nerad bych se rouhal.

Celý turnaj se odehrává na veliké travnaté ploše, kde nalajnovaná čtyři hřiště. Terén je perfektní, ale absence sprch a šatny je trochu mrzutá.  První hrací den nám postavil do cesty zmíněnou Argentinu, kterou jsme loni porazili 1:0. Letos přijeli s lepším týmem a my si uvědomovali důležitost prvního utkání. Na začátku utkání se spustil prudký déšť a hrát fotbal bylo prakticky nemožné. Bohužel brzy po začátku, po několika nešťastných odrazech a také našim nedůrazem se Argentinci ujali vedení. Kdy tečovanou střelu zpoza vápna Honza Vojáček konečky prstů vyrazil jen před dobíhajícího Argentince. Naštěstí jsme se brzy vrátili do zápasu gólem na 1:1. Adam Nedvěd si perfektně našel míč po rohovém kopu Marka Vinklera. Následně mohl náš tým poslat do vedení Pavel Mencl, který nechal svým trestným kopem vyniknout gólmana hostí. Následovala řada šancí a pološancí našeho týmu, ale ke kýženému gólu nevedly.
Do druhého poločasu jsme nastoupili řádně motivovaní, ale bohužel jsme opět brzy inkasovali z přísné penalty, kterou si hráč hostí vykoledoval po rohovém kopu soupeře.
Ve zbylém čase nám nechyběla chuť a snaha. Každý hráč se snažil něco vymyslet, ale ve finálním řešení nám bohužel chyběl klid a možná trošku sebevědomí. Soupeř si pak tedy mohl taktickým a opravdu otravným protahováním zápasu dojít, resp. spíše dokulhal pro tři body. Příští zápas s Jižní Koreou tedy musíme vyhrát. Tým na to určitě máme, tedy je na každém z nás, jak se z minulého zápasu poučíme, abychom si mohli v autobuse zazpívat J

Kozel